40 - Henrique Hilário
Mojžíš Henrique či Mitch Hilário?
Bláznivý Portugalec s ještě bláznivějším jménem se stal ze dne na den hvězdou a opravdovým Mojžíšem týmu Chelsea. A komu vlastně za podržení v hrůzných okamžicích vděčíme?
Dá se vlastně morbidně říci, že těch patnáct minut slávy (možná posledních v kariéře) zařídili tomuhle hošánkovi z Sao Pedra hoši z Readingu. To takhle běžel jeden a nakopl Čecha do hlavy, vyskočil druhý a vyrazil Cudicinimu dech. Brankáři na umření, zavolejte Hilária!
Henrique Hilário Meireles Alves Sampaio se narodil před dávnými lety v roce 1975 (v měřítku Arsenalu de facto těsně nad hrobem!). Míry pobral akorát tak na brankáře – 1,88 m. Prošel nespočetně kluby (samozřejmě spočetně, ale kdo by všechny ty Benficy, Porta a Academicy počítal). Během svého cestování týmy se seznámil s Josém Mourinhem a toto setkání se mu stalo osudným.
Přišla sezóna 2006 / 2007 a portugalský chytač se stěhoval na Stamford Bridge. Nutno dodat ku podivu všech. Už předtím nás opustil mlaďoučký Lenny Pidgeley (ale teda do Millwallu jít nemusel!!!) a José sháněl rezervního třetího brankáře. Há (portugalský výraz pro voilá – pozn. red.), dohodil klubu svého kamaráda a z toho všichni měli strach. Tento přístup se totiž neosvědčil u jiného kamaráda – Maniche.
Dá se vlastně říci, že Henrique si užíval méně náročné pracovní doby a krásného Londýna. Až tuhle přišel už zmiňovaný zápas s Readingem a najednou měl Hilário práce jako na kostele. Měl se postavit do branky, ale to ne do ledajaké branky. Rozměry sice byly stejné, jenže domácí stadion se zahalil do barev Champions League a Chelsea čekal zápas cti – se španělskou Barcou.
Jen málokdo by chtěl být v kůži Henriquea. Ten to však zvládl a jak! Barcu perfektně vychytal a jen díky němu zápas dopadl tak, jak dopadl (výhra 1:0). Nakonec odchytal osmnáct zápasů, vychytal penaltu Sheffieldu a pak dlouho seděl na lavičce a bránil záda Čechovi.
Byl hrdinou a možná stále je. No řekněte, kdo má takovou trojku? Hlavně trojku, která ve vypětí chytá stejně dobře jako jednička? Klobouk dolů před Hiláriem, zachránce numero uno - připraven zas nás podržet. Ale snad ať už na něj řada radši nedojde.A to myslím jako obranný mechanismus našich brankářů.